Historie
- možná vás překvapí, že housle, jak je známe dnes, se vyvinuly z arabských strunných nástrojů
- za nejstaršího předchůdce dnešních houslí je považován středověký nástroj zvaný rubeba, který existoval už v 10. století
- dodnes není úplně jasné, kdo stojí za dokonalým tvarem houslí - podle některých badatelů to mohl být Leonardo da Vinci, všestranný umělec a vynálezce, o němž je známo, že byl také znamenitým hudebníkem, ale kdo ví
- nejstarší dochované housle pocházejí ze 16. století, kdy je začali vyrábět mistři houslaři v Itálii, a jejich jména zná dodnes celý svět (třeba Andrea Amati nebo Antonio Stradivari)
Stavba
- od té doby se jejich tvar neměnil, totéž ovšem nelze říct o smyčci
- vývoj smyčce se oproti smotným houslím opozdil téměř o 100 let, původně ho tvořil bambusový prut, který byl prohnutý jako luk
- teprve později se narovnal a objevila se na něm tzv. žabka, díky níž lze žíně povolovat a napínat
- stavba houslí je podobná jako u nám dobře známého kontrabasu - tvoří je ozvučná skříň (trup) a krk zakončený šnekem
- podobně jako u kontrabasu se pro výrobu jednoho nástroje používá několik druhů dřeva (klasická je kombinace smrku a javoru)
- na krku pak najdeme hmatník z ebenového nebo levnějšího na černo obarveného dřeva
- na protější straně bývá připevněn podbradek pro větší komfort při hraní
- nesmíme zapomenout ještě na kobylku - malou, ale důležitou součást houslí - k čemu slouží?
- drží struny v určité vzdálenosti od hmatníku
- její zaoblený tvar dovoluje, aby se smyčec dotýkal jednotlivých strun odděleně
- přenáší vibrace strun do trupu houslí
- a slouží jako akustický filtr
většina houslistů používá ramenní opěrku, tzv. pavouk, což je opěrka, která se nasazuje na spodní část houslí tak, aby netlačily na klíční kost