Výroba nástroje, který si dnes představíme, trvá i několik let a je to finančně i technicky náročný proces. Od pokácení stromu po finální nalazení často uplnou 4 roky nebo i více. A přitom je to jeden z nejznámějších a nejrozšířenějších nástrojů vůbec
1. Terminologie a rozdíly
Nejdřív si pojďme udělat pořádek v názvech: Klavír, křídlo, piano nebo pianino - je mezi nimi nějaký rozdíl? Co je dělá jedinečnými?
Piano je souhrnný název pro klavíry (křídla) i pianina klavír je totéž co křídlo
- rezonační skříň tvarem opravdu připomíná křídlo
- stojí zpravidla na třech nohách
- struny v klavíru jsou nataženy vedle sebe vodorovně, tedy souběžně s podlahou a kolmo ke klávesám PIANINO je piano, v němž jsou struny umístěny svisle
- pianino je menší než klavír a liší se od něj také tvarem
- vzniklo jako snaha o menší a kompaktnější variantu piana, jeho vývoj je spojen s potřebou mít doma cenově dostupný hudební nástroj, který by zabíral méně místa
- první pianina se začala objevovat v měšťanských domácnostech v 19. století
A víte, co je prstobřinkoklad? V dobách národního obrození se projevovali nejrůznější tendence o očištění českého jazyka od všech cizích pojmenování, pro piano se obrozenci snažili prosadit název “prstobřinkoklad”, který se však (bohužel) neujal.
Vznik pojmů
- slovo "klavír" pochází z latinského "clavis" - což znamená "klávesa” nebo “klíč"
- slovo "piano" znamená v latině “slabě”
- jako pianoforte nebo fortepiano (piano= slabě, forte=silně) se označoval předchůdce klavíru, tento název zdůrazňoval schopnost klavíru měnit intenzitu zvuku podle síly úderu na klávesu; název piano se vlastně vžil jako zkratka původního označení fortepiana
2. Historie
- praotcem klavíru je řecký monochord, v podstatě přístroj na měření hudebních intervalů, byla to jedna struna napjatá na ozvučné desce, která se posuvnou kobylkou dělila na různě dlouhé úseky struny a ty se pak rozeznívaly paličkou
- zvýšením počtu strun vznikl polychord, který již byl od počátku zamýšlen jako hudební nástroj
- ve 14. století vznikl připojením klávesnice k původnímu mechanizmu klavichord (v současné době je klavichord stále užíván především interprety renesanční, barokní a klasicistní hudby, ale občas se objeví v populární hudbě - třeba ve skladbě For No One od The Beatles, v sedmdesátých letech se elektrifikovaný klavichord (Clavinet) využíval ve funky a disco hudbě
- všechni tito předchůdci mají společné, že jejich struny jsou stejně dlouhé
- na stejném principu jako dnešní piano bylo sestrojeno až cembalo, které vzniklo patrně na počátku 18. století – to už má různě dlouhé struny, cembalo ale na rozdíl od klavíru nemá pedály – hráč hraje pouze rukama
- vynález se připisuje hned 3 osobnostem – z Itálie, Francie a Německa, které se sestrojením “kladívkového klavíru” zabývali ve stejné době - nelze tedy úplně přesně určit původ tohoto nástroje (italský hudebník Bartolomeo Cristofori, francouzský výrobce cembal Jean Marius a německý varhaník Christoph Gottlieb Schröter)
- klavichord, cembalo a dnešní piano existovaly vedle sebe prakticky téměř celých sto let, teprve s rozšířením nástroje do měšťanských domácností na počátku 19. století byly starší nástroje prakticky vytlačeny
3. Stavba, rozměry, čísla
- křídlo může dosahovat rozměru až 3 metry
- piano je strunný nástroj
- skládá se z mnoha částí, těmi základními: jsou rezonanční skříň, klaviatura a pedály
- KLAVIATURU tvoří řada černých a bílých kláves - téměř všechny současné klavíry mají 88 kláves - z toho je 52 bílých a 36 černých - v každé oktávě je 7 bílých kláves které hrají tóny C – D – E – F – G – A – H, a 5 černých kláves, které hrají půltóny
- běžné klavíry mají 2 nebo 3 PEDÁLY
- výroba piana začíná výběrem dřeva, každý klavír je postaven z více druhů dřev, které se volí podle jejich vlastností (např. měkkost)
- podobně náročná práce je vyválcovat struny potřebné tloušťky a délky, struny bývají většinou ocelové
- na bílé klávesy se dříve používalo slonoviny nebo mrožích klů, na černé ebenové dřevo, dnes se používají umělé materiály (nejčastěji celuloid)
4. Jak vzniká zvuk piana?
- na litinovém rámu jsou nataženy STRUNY - struny pro hlubší tóny jsou delší a silnější, pro vyšší tóny kratší a tenčí (čím kratší a tenčí struna, tím vyšší tón), je tu ovšem ještě jedna záludnost: protože je zvuk vysokých strun slabší - tišší, zesiluje se zvýšením jejich počtu - tzn. abyste zahrály nejvyšší tóny, musíte rozeznít 3-4 struny zároveň
- klavírní mechanika je srdcem nástroje aje technicky nejnáročnější: skládá se z řady pák, které propojují klávesu s KLADÍVKEM a s DUSÍTKEM strun
- základní princip je ten, že zvuk vzniká rozvibrováním struny pomocí úderu kladívka:
- při stisknutí klávesy se ze struny zvedne tzv. DUSÍTKO (taková plstěná lišta, která brání struně znít)
- jakmile se struna uvolní, dopadne na ni KLADÍVKO a rozezní ji
- když hráč klávesu pustí, vrátí se dusítko zpět na strunu, a ta ztichne
- pravý pedál (forte pedál nebo sustain padál) ovládá najednou všechna dusítka strun - při jeho sešlápnutí se dusítka zvednou, čímž se tón prodlouží (pokud nejsou dusítka nadzvednuta pomocí pedálu, zní struna po dobu stisku klávesy)
- levý pedál (soft nebo piano pedál) najdeme u křídla, jeho sešlápnutím dojde k posunutí hracího mechanismu, kladívko neudeří do všech tří strun, ale jen do dvou nebo do jedné - zvuk je proto slabší, tišší
- prostřední pedál pak funguje podobně jako pravý, jen neprodlouží všechny zahrané tóny, ale pouze ty zahrané bezprostředně před sešlápnutím pedálu
- vznikl jako poslední, zdokonalila ho a v roce 1874 patentovala firma Steinway
- zřejmě první skladatel, který předepisoval a propracoval zápis použití pedálu v notovém partu, byl český skladatel Jan Ladislav Dusík (na přelomu 18. a 19. století)